Jak jsem psal dříve, naše vztahy se ženami byli poznamenány hlavně leností. A ne jinak tomu bylo i tu sobotu, kdy jsme šli se Šárkou na candrbál v Hotelu Pošta, kam se po letech přesunuly kántry bály z Ruďáku v Podmoklech. Bába šel s námi.
Zrovna zase hráli Wydle, takže po příchodu opět přišel náš tradiční rozhovor s kapelníkem Honzou:
“Tak co tlusťochu, co děláš?”
“Tloustnu. A ty prcku?” a tak dále.

Já se věnoval své polovičce a pivu, takže Bába tam byl nějaký znuděný. Po chvíli si ale všiml slečny, sedící u jiného stolu a začal po ní pokukovat.
Evidentně se mu líbila, ale jak jsem psal, lenost je lenost.
Nakonec se nám ho podařilo vystrčit od stolu a Bába se slovy “Tvoje bába bude tancovat.”, ji šel vyzvat k tanci.

A světe div se, nevrátil se ani po jednom tanci, ani po druhém a vlastně za námi přišel až když jsme se chystali k odchodu. S hubou vod ucha k uchu se k nám hrne a vyřvává: “Ty vole, vona je taky Šárka!”, načeš se k ní vrátil a my odešli.

Po týdnu jsem ho potkal a samozřejmě jsem se hned ptal, jak to dopadlo.
“To ti byl trapas.”, řekl a začervenal se.

“Šel jsem k ní, zalezli jsme do postele a já se jí snažil svlíknout, ale nemohl jsem najít jak.
Furt jsem ji všude ošahával, ale to její spodní prádlo nikde nemělo knoflík, prý se tomu říká bodyčko.”
“A proč si jí nesáhl do rozkroku, tam to má patentky.”, odvětil jsem zkušeně.
“Seš blbej?!”, kontroval,

“Na prvním rande jí přece nebudu hned sahat mezi nohy, ne?!”

Takový to byl slušný hoch.