Můj a Bábův vztah k něžnému pohlaví byl asi poznamenám naší nejvýraznější společnou vlastností – leností. Zatímco ostatní mladí muži v našem věku neustále vyráželi na lov, my v klidu popíjeli a čekali, až se sami staneme lovnou zvěří. Naštěstí se to stávalo naprosto výjimečně a měli jsme vcelku klid, takže vyprávění některých kamarádů o strastech při placení povinného výživného v nás probouzelo salvy smíchu.

Toto se u mě změnilo jednoho listopadového víkendu, kdy mě Bába nechal v Děčíně bez dozoru a já vyrazil na country bál do Ruďáku.
Hráli tam Wydle nebo Do rána, nejsem si úplně jist, protože u těchto dvou kapel byl jistý jen baskytarista a zpěvačka. Manželé. Honza a Jitka. Honza je zajímavá figurka, výšky metršedesátpět s černými rovnými vlasy přes celá záda.
Tak jsem na ten candrbál dorazil a absolvoval náš obvyklý pozdrav:
Honza: “Čau tlusťochu. Co děláš?”
“Čau. Tloustnu. A co ty prcku?”
Honza se rozhlédl, jestli není zrovna Jitka v doslechu a odpověděl:
“To víš. Už to není co bývalo.”

Posadil jsem se k nim a o přestávkách v hudbě vesele diskutoval a popíjel pivo.

Takto by ten večer v pohodě proběhl jako spousta ostatních a nic zvláštního by se asi nestalo, kdyby po desáté hodině nedorazila divná trojice. Kluk s velkýma ušima a šišatou hlavou a dvě děvčata. Jedna tam byla evidentně s ním a druhá byla evidentně její sestra. Možná to bylo tím alkoholem co jsem zkonzumoval, ale ta druhá se mi docela líbila. Vysoká stejně jako já, metr osmdesát, štíhlá, ale s plným pěkně upnutým zadečkem v džínách a pohupující se pletený svetr určitě také více skrýval než ukazoval (odhadoval jsem to mezi C a D, dle Morbidovy stupnice). Tak jsem udělal něco, co jsem často nedělal; vyzval jsem ji k tanci. A světe div se, ona mě neposlala trénovat skoky do rakve (ne že by mi bylo tolik, ale nosil jsem plnovous a vypadal na třicet), ale šla se mnou do kola. Při tanci jsem hmatem zjistil, že příslušné parametry mají, ovšem jen při správné kalorické stravě, potenciál k nabytí na objemu, což mi vyhovovalo.

Zdá se to neuvěřitelné, ale asi jsem se zamiloval. Údajně mi už tehdy řekla své jméno, ale já si ho stejně nezapamatoval. Nakonec jsem ji doprovodil na kus cesty domu a domluvili jsme se, že je v kině premiéra filmu Muži v černém (skutečně první díl, tak dávno to je) a že se tedy sejdeme před kinem. Nic víc. Žádný kontakt (mobil tehdy měli pouze podivné existence, Internet byl v plenkách a o Facebooku ještě dlouho nikdo ani neslyšel), prostě jen to nechat na náhodu.

A tak jsem v úterý (do dnes si pamatuji, že to bylo úterý) vyrazil směr Kino Sněžník. A skutečně stála u zastávky a čekala. S úlevou jsem si všiml, že to, že se mi líbila, nebylo jen pivem. Nenápadně jsem opět zjistil jak se jmenuje a ruku v ruce jsme se vydali směr kino.
A jak tak pomalu přicházíme, polilo mě najednou horko. Před kinem stál Bába a Okšmír, každý cigáro v ruce a s hubou od ucha k uchu se dívají naším směrem. Oni samozřejmě na to museli jít také, když pech, tak pro všechny. Hned jak jsme se přiblížili na doslech, Bába na mě haleká:
“Tvoje bába je zaláskovaná!”
Některé vztahy mají holt křest ohněm hned na začátku, kor když máte dobré přátele.

Na děvče ve věku šestnácti let, to Šárka ustála obdivuhodně.