Bába má sestru. Poznal jsem ji jednou nějak na podzim po tom, co Bába v Ruďáku prohlásil, že tam “chcípnul pes” a že bude lepší si u něj doma pustit video (tehdy o dvd ještě nikdo ani neslyšel) a k tomu si otevřít nějakou tu flašku, co tam má.

Jen mě upozornil, že je doma jeho sestra, ale že prý to nevadí. Pak na mě vážně pohlédl a rezolutně prohlásil:
“Jestli na ni sáhneš, utrhnu ti ho.”

Tak jo, posbírali jsme svá těla a vyrazili. Bába jakožto moderní muž své doby, samozřejmě bydlel, stejně jako já, skoro do svých třiceti let u rodičů (ti ovšem byly tehdy v Habarticích, kde dnes bydlí). Po příchodu jsem poprvé uviděl jeho ségru. Osmnáctiletá slečna, s prdelkou jenplácnout, zlatý vlas, útlý pas, okrouhlý bok a ňadra dmoucí, dědečku náš vševědoucí. No, pro mladého svobodného po třech pivech, radost pohledět.

Už si nepamatuji, jak přesně jsem dosáhl toho, že se to Bába nedozvěděl, ale podařilo se mi s ní domluvit za jeho zády, že spolu půjdeme na tzv. prodlouženou. Je to divný, ale i kvádro jsem měl doma.

Jediný problémem, byl termín. Bylo to ve čtvrtek. A ve čtvrtek, jsme měli vždy slezinu v Arizóně v Křešicích, kousek za Děčínem a omluvou mohla být jen smrt vlastní nebo někoho blízkého, třeba křečka. Proto jsem zavolal Mikimu a řekl mu proč nemohu přijít.
Miky to samozřejmě nevydržel a hned z kraje večera Bábovi sdělil důvod mé nepřítomnosti. Což nebyl dobrý nápad, protože pak byl každý rozhovor nebo song přerušován Bábovým zvoláním:

„Morbid je svině!“

Po skončení prodloužené jsem Bábovu sestru doprovodil před dům a rozloučil se. Žádné jiskření, žádné polibky a nesmělé osahávání a žádný milostný román, jen přátelství.

I ona pak s námi jezdila na některé akce a dostala svou přezdívku. Uznávám, že ta nebyla zrovna originální, ale prostě Bábovka ji vcelku sedělo.

No, co dodat, o pár piv víc a mohli jsme být i příbuzní. Tedy, pokud by Babson nesplnil svou výhrůžku.