Jednu sobotu ve Všemilech (kde taky jinde, že), jsme výjimečně nebyli na koupališti, ale v jiné hospodě. Už nevím jak se tam říkalo, protože nebyla otevřená dlouho (údajně byla pak zavřena i s majitelem), ale je to první dům po levé straně u silnice, když vjíždíte do Všemil od Srbské Kamenice. (Dodatečně jsme si společně vzpomněli, že hospoda se jmenovala Sucháč, asi díky kvalitní a rychlé obsluze)
Byl to ale určitě poslední víkend v srpnu, protože ve Všemilech se konal každoroční Country festival. A jak jsme tak ráno čekali před hospodou na sluníčku a snídali pivo, přijela podivná bílá Dáčie a z ní vystoupil maník s holkou, která měla postavu statné české selky a i takový hlas. Maník vyndal z kufru futrál s kytarou a už si to šupendili naším směrem.
Zeptal se jestli někdo nosí ven pivo a na naši negativní odpověď (doslova: “Blbneš? Tohle neni alkron.”) reagoval tím, že kytaru a selku odložil k nám do trávy a vydal se do útrob knajpy, jako zlatokop.
Než dorazil se žejdlíkem, tak už jsme věděli, že se jmenuje Miki (teda já se to dozvěděl, někteří z ostatních ho znali již dříve), selka že se jmenuje Míla a bydlí s ním v Ústí, kde oba pracují.

Miki vyndal kytaru a pustil se do hraní. Takto jsme nějakou dobu vydrželi, než jsme se vydali na louku poslechnout si skutečné kytaristy.
Večer jsme opět zapadli sem do té putyky, ale bylo tam dost narváno a prostě tato “restaurace” nebyla na zájezdy připravena. Takže když nebyly skleněné půllitry, tak pivo nosili v plastových kelímcích.
Mě se to vůbec nelíbilo a měl jsem menší výstup s místním pinglem, nějakým Vodouchem (kdo zná tu kreslenou pohádku, teď taky ví jak vypadal), ale vše bylo v dobré obráceno, když jsem mu slíbil, že budu za každé pivo platit o tři koruny více, když mi ho přinese ve skle. Takže jsem jako jeden z mála měl u stolu půllitr a ostatní konzumovali z plastu.

Bylo to velmi poetické odpoledne, které skončilo v ranních hodinách, po konzumaci většího než malého množství piva a se dvěma novými přáteli a ochraptělými hlasy od hlasitého zpěvu (po šestém pivu, vám vše připadá jako zpívání).

Jejich vztah, který vydržel déle než jsme všichni očekávali, asi už tenkrát nejlépe vystihl Bába, který se obrátil na Mikiho se slovy:
“Tvoje bába je podpantoflák.”