V tomto příběhu Bába nefiguruje, ale jelikož se v něm objevují další osoby, které jsme společně znali, musím vám ho vyprávět.

Na Latrínu také chodívala  má sestřenice Evkyns (ze Žlebu, divná čtvrť), která jakožto keramička s maturitou pracovala u policie (a to docela dlouho minimálně přes deset let) a tato má sestřenice se více než skamarádila se synovcem majitele Latríny Réňou (o několik let později jsme jim s Bábou byli na svatbě a dnes mají dvě velké holky a stále bydlí ve Žlebu, což je stále divná čtvrť).

Jednou jsme naplánovali společný víkend na Dolský mlýn u Jetřichovic.

Evkys říkala, že pozve i kamarádku z Prahy, nějakou Kuře, což měla být velmi chytrá, pohledná, zábavná slečna, která navíc umí hrát na kytaru a hezky zpívá. Jedinou vadou mělo být to, že přijede se svým klukem.

Slovo dalo slovo, ale jelikož já sem měl skutečnou práci (Evkyns jak jsem psal dělala u policie a Réňa byl šífák), tak jsem mohl jet až v sobotu ráno a nikoli s ostatníma v pátek odpoledne.

Takže v sobotu ráno kolem osmé jsem dorazil na Vysokou Lípu a sešel dolu do Dolského mlýna, kde na mě vzorně čekal Réňa (bylo to dle domluvy, ale víte jak to je, nečekal jsem to, Réňa je prostě karakter) a dovedl mě pod převis, kde vegetili už od pátku.

Jak jsem se později dozvěděl, namluvila Evkyns Kuřeti, že má milého, chytrého a sečtělého bratrance Míšu, s kterým si ona, jakožto začínající novinář, určitě bude mít o čem povídat. Netuším kde to vzala a co ji napadlo roztrušovat o mě takovéto lži.
Tuto svou pověst jsem navíc po příchodu uvedl na pravou míru, protože jsem jen řekl “Ahoj.”, hodil na zem svůj baťoch, v kterém měla babička kdysi brambory a na Evkyns, která se hrabala ze spacáku jsem zahlaholil:

“Evkyns! Kde máš ten rum, cos slíbila?!”

Když odpověděla, že mi ho dá, jen co vyleze, jal jsem se připravovat snídani. Vytáhl jsem ešus, krabici mlíka, půlku jsem jí nalil do toho ešusu a přistrčil na oheň.
V té chvíli jsem si všiml Kuřete, vysoké macaté (tak akorát, jen plácnout) slečny s blond vlasy na mikádo, která na mě nevěřícně zírala zelenýma očima a vedle stojícího jejího kluka, který proti nám ostatním vypadal nadmíru podvyživeně a který v ruce svíral vodítko od malého bílého špice. Jakou měl ten špic bílou a kudrnatou srst, tak takový měl ten kluk vlasy.

Evkys akorát vstala a podala mi láhev rumu, mléko se stihlo tak akorát ohřát, tak jsem kus toho rumu nalil do něj a přidal několik kostek cukru. Vyjevenému Kuřeti jsem podal láhev a zeptal jsem se jí jestli si nepotřebuje vyčistit zuby.
Trochu nepřítomně si lokla z lahve což zahnalo ten její vyjevený výraz, ovšem ten teď nasadil ten kudrnáč vedle ní.

Abych uvolnil atmosféru, tak jsem položil intelektuální kontrolní otázku:
“Jak zabijete nejvíc much jednou ranou?”

Což nikdo z přítomných nevěděl a musel jsem jim vysvětlit, že musí plácnou somálské dítě lopatou do ksichtu.

Nejsem si jist, ale možná již zde mi začali říkat Morbid.
Tak jsem se seznámil s Kuřetem (jak jsem zjistil později Bába a ostatní ji znali již dříve), která pak s námi jezdila na různé akce dalších minimálně pět let, než se naše cesty definitivně rozešly. Když na to tak vzpomínám, byla to tehdy, když jsem ji poprvé uviděl, asi nejdelší doba, kdy byla zticha.