Už nevím jestli to bylo ten samý víkend nebo až ten další, ale muselo to být v sobotu.

Bába ještě s někým podnikli nějaký výlet, kterého jsem se nezúčastnil, poněvadž mi to přišlo moc do kopce (teď mi není jasné proč se ho zúčastnil Bába, možná v tom byla ženská) a tak jsem šel hlídat místa do knajpy na koupališti, aby si bylo večer kam sednout.

Chtěl jsem posnídat a tak jsem si Pedrákovi řekl o prázdný půllitr, velkýho ruma a cukr. Jeho výraz, který říkal něco o magorovi jsem ignoroval. Ovšem když jsem vytáhl z báglu krabici mlíka, otevřel ji nožem a nalil ho do půllitru, už to neříkal jen jeho výraz, ale i jeho hromový hlas.

Co se dá dělat, kdo si nikdy nedal medvědí mlíko k snídani, nepochopí.

Jak si tak sedím a popíjím bílý sajrajt z půllitru, přichází něco, co jsem několik let neviděl. Představte si velký, přes dva metry dlouhý trám nastojato, který má nahoře světle hnědou pucvol spadající dolu jako vodopád, pod ní skobu a přes rameno dvanáctistrunnou kytaru. Tak to je Čára, kterého jsem poznal kdysi ještě na učilišti. Byl o dva roky starší a kupodivu mě nešikanoval.

Spolu s ním šel, taky s kytarou přes rameno, Jean-Claude Van Damme. Čára mě uviděl a vzpomněl si že můj ksicht už kdysi viděl a tak zahlaholil „Ahoj!“ a hrnul se na volnou židli, zarazil se až když uviděl co piju a zeptal se jestli mi slouží duševní zdraví. Moje prohlášení, že je v tom rum, ho uklidnilo a posadil se. Pak mi představil Jeana-Clauda, což nebyl ten známý herec, ale pouze kamarád Okšmír, který tak jen vypadal.

Vobjednali si na mě pivo a dali se do hraní. Takto jsme strávili v příštích letech nespočet víkendových dní i nocí.

Po pár songách a pivech konečně dorazil Bába, kterému jsem nové kolegy představil, což kvitoval slovy: „Tvoje bába je Okšmír. A tohohle sem už taky někde viděl.“ A večer jsme začali několika zmrdy.

S tímto se mi vybavilo, že z Okšmíra se vyklubal největší nahrávač na slovní smeče. Ne, že by to dělal schválně, prostě to má od přirození.

Jako jednou o několik let později, když jsme jeli společně někam vlakem, koukám jak má Okšmír u pasu nůž jak mačetu a nad kolenem má pochvu řemínkem přivázanou k noze.

Všiml si mého pohledu a odvětil:

„No co, mám to dlouhý a musím si to přivazovat ke stehnu, aby se mi to nebimbalo.“

Když viděl jak mi zajiskřilo v očích a nadechuji se abych kontroval, usadil mě:

„A drž hubu, nebo to vyndám a narvu ti to do krku.“

Uznávám, že tím mě odzbrojil.